Od počátku hrály v umění významnou roli prastaré náboženské rituály. Jejich podstata tkvěla v samotném dodržování pravidel. Obraz byl víc než „jen“ obrazem, socha víc než „jen“ sochou. V běhu dějin tyto významy zanikly. Zanikla i řada „uměleckých“ předmětů, a tak ty, které nacházíme a objevujeme z dob nejstarších, jsou jen malou výsečí skutečnosti. Přesto si bez nich naši minulost nedokážeme představit. Tak jako k lovcům mamutů patří „Věstonická venuše“ či jeskynní malby zvířat, k době bronzové nádherné jehlice, náramky a ozdoby, ke Keltům originální šperk a nenapodobitelná kování a k Velké Moravě náušnice, gombíky a ozdoby opasků. Ta těžko definovatelná aura „uměleckosti“ je v nich umocněna tvůrčí dovedností a originalitou pojetí. A čas jim na působivosti pranic neubral.
Vydejte se s námi na malou procházku pradávným uměním a uvidíte jedny z nejstarší uměleckých předmětů z našeho území, navštívíte pravěkou jeskyni s malbami, nahlédnete na venuši prvních zemědělců, se zatajeným dechem můžete sledovat nápaditost a řemeslnou dovednost „šperkařů“ doby bronzové, dýchne na vás tajemno keltského mysticismu i přepych a bohatství velmože z doby stěhování národů. A na úsvitě středověké civilizace se s uměním rozloučíme pohledem na velkomoravské chrámy.